Srpen 2018 – Tee-Hee.cz

Mám jim tu nechat ty sedačky?

Posted in Podnikání .

Pronajímat dům či byt není vůbec žádná hračka. Řešíte spoustu otázek a odpovědí se také nedostává. A o takovou nemovitost, byť ji pronajímáte, se stále musíte náležitě starat, protože jak je známo, někteří nájemníci nebývají zrovna vstřícní mnohdy ani proti čisté zdi. Potom ale vyvstává otázka, hlavně, pokud byt dostanete do vlastnictví zařízený či zdědíte nebo již koupíte s nábytkem, co s ním?

Zbavit se ho je nejlepší cesta

Pokud vy jako soukromník, jako společnost či reality chcete byt pronajímat, nejjednodušší, ale nákladnější, cestou je se starého majetku zbavit. Ideálně rozprodat, ale pokud byt zdědíte po starších lidech, tak většina harampádí a nábytku žádný světový unikát nebude, a tak je dříve či později bude muset někdo vyhodit. Byť se třeba předchozím nájemníkům či vlastníkům líbil, chutě i móda se mění. Pokud se tedy nic neprodá, je potom jediná cesta na své náklady nábytek z domu odstranit.

Nechat jej tam

Často volená možnost pasivity. Pronajmete dům vybavený, nadhodíte lehce samotný nájem, protože přece jen všechno na vyhození není a necháte to už na nájemcích, ať si to zařídí po svém. A stůj co stůj stát za tím, ať si to nájemci, pokud mermomocí chtějí, vyhodí laskavě sami. Proto je důležité, ještě, než se nájemci nastěhují, ať si vezmete všechno, co má nějakou hodnotu nebo k tomu máte vztah. Často se pak pláče nad, již rozlitým, mlékem.

Samozřejmě, že spousta nájemců si bude přát zřídit domov dle sebe, potom už záleží jen na vás, jak moc jim vyjdete vstříc. Pokud se něco zachovat chce, tak je nejlepší si to smluvně ujednat či alespoň ústně sdělit, jinak je to potom zbytečný zdroj problémů, zvláště pokud noví nájemníci vyhodí staré polštáře po mamince či něco podobného. Pro společnosti, které nemovitosti pronajímají a mají s nimi plány spíše kancelářské, je lepší všechno vystěhovat a byt kompletně rekonstruovat – za nové prostory pro kanceláře se přeci jen můžete říct více.

Nejmenší sova Evropy

Posted in Kultura .

Čím se liší od ostatních?

Ø Tato malá sovička nejen, že je nejmenší ze všech sov v Evropě (je o něco větší než vrabec), tak se taky od ostatních sov odlišuje tím, že nehouká, ale píská.

Ø Je- li sameček Kulíška vzrušen, tak své pískání doplňuje ještě jednoduchým trylkem.

Ø Je silně ohrožený, zákonem je to chráněný druh.

Informace o této nejmenší sově Evropy

Ø Měří pouhých 16 centimetrů a rozpětí křídel dosahuje 34 až 45 centimetrů. Jeho váha se pohybuje okolo 54 až 80 gramů.

Ø Při obhajobě svého teritoria prudce útočí na každého soka – a dokonce se nezalekne ani samotného člověka.

Ø Po celý rok, především na podzim, se kulíšci, a to sameček i samička, ozývají zvláštní, ale pro ně typickou řadou stoupajících tónů.

Ø Hnízdí v dutinách stromů – dutinu obývá pár let.

Ø Je obyvatelem jehličnatých a smíšených lesů.

Ø Živí se převážně hlodavci a ptáky, které se vydává lovit za soumraku – v době hnízdění – je však aktivní i přes den.

Ø Samička začíná snášet do hnízda v dutině stromu koncem dubna – nebo začátkem května (snáší pět až šest vajíček), na vejcích sedí 28 dní. Mláďata kulíšků jsou do lesa vyváděni ve stáří 30 dní.

Ø Kulíšek zůstává u nás i během zimy.

Ø Je důvěřivý, takže se k němu můžete přiblížit na velice malou vzdálenost.

Ø Má rád vysoké stromy blízko pasek.
Jeho typické znaky

Ø Má výrazně žluté oči, málo zřetelný závoj a malou tmavě hnědou hlavu bez chvostů. Má hnědě zabarvený hřbet s bělavými skvrnami a světlé břicho s podélnými tmavými pruhy.

Ø Na svou velikost má velice silné spáry a loví kořist větší, než je on sám.

Kde se vyskytuje?

Ø Nejvíce se vyskytuje v tajze severní Evropy a v některých horských oblastech střední a jižní Evropy, jako je třeba Šumava, Karpaty, Pyreneje a Alpy, taky ho můžeme vidět v Asii.

Ø Místy se vyskytuje i v souvislých lesích a nižších polohách. U nás například v brdských, křivoklátských lesích a na Vysočině.

Ø Můžeme ho také spatřit v Pražské zoo, kde je chovají a rozmnožují už od roku 1992.

Chcete kulíška spatřit na vlastní oči? V Česku doporučuju jet na Šumavu( okolí Boubína) či do Novohradských hor. Tam je největší šance kulíška spatřit. Tak neváhejte se vypravit na menší výlet. Kulíšek rozhodně stojí za podívanou, koneckonců je to nejmenší sova Evropy.

Veřejná správa- neziskový sektor

Posted in Ekonomika .

Cílem neziskové organizace není dosažní zisku. Cílem neziskové organizace je veřejně prospěšná činnost- tedy nějaké činnosti, které jsou dělány pro veřejnost.

Neziskové organizace jsou rozděleny na dva typy podle jejich zřizovatele.
1.       státní nezisková organizace
Zřizovatelem může být stát, kraj nebo obec. Zajišťují obecně-prospěšnou činnost pro veřejnost. Mezi státní neziskové organizace patří:
a.       organizační složky– jsou napojeny na rozpočet zřizovatele. Pokud mají nějaké příjmy, musí je odvádět do rozpočtu zřizovatele. Její výdaje jsou uhrazovány z rozpočtu jejího zřizovatele. Nejsou to právnické osoby, předmětem činnosti je například věda, vzdělání, zdravotní péče, obrana nebo ministerstva….
b.       příspěvkové organizace– předmětem činnosti je kultura (například kina, divadla, muzea, galerie) nebo vzdělání. Mají větší výdaje než příjmy, rozdíl je uhrazován formou příspěvku od zřizovatele.

2.       nestátní nezisková organizace
Právnická osoba, zajišťuje obecně-prospěšnou činnost. Zdrojem majetku jsou příspěvky členů, vedlejší hospodářská činnost, dary, řídí se novým občanským zákoníkem od roku 2014. Mezi nestátní neziskové organizace patří:
a.       spolky (dříve sdružení)– dobrovolné členské svazky, mají společný zájem, pokud mají příjem, musí jej vložit do hlavní činnosti (například spolek zahrádkářů, sokol)
b.       nadace– zakládány k veřejně-prospěšné činnosti nebo dobročinným účelům, zpravidla neomezená doba trvání (například nadace Olgy Havlové, Konto bariéry, Kuře…)
c.       nadační fondy – dočasný charakter, shromažďuje peněžní prostředky za nějakým účelem, po splnění účelu zaniká (například oprav historických památek)
d.       ústavy – poskytují obecně-prospěšné služby pro veřejnost, pokud dosáhne zisku z vedlejší činnosti, musí ho vložit do hlavní činnosti (například výzkumné ústavy, vědecká a vývojová pracoviště, muzea, nemocnice…)

Aby nebyla reklamace zboží věc neznámá

Posted in Zboží .

Každého už to asi potkalo. Zakoupíme zboží, radujeme se a těšíme, jak jej budeme užívat. To vše ale pouze jen do chvíle, kdy se snažíme zboží použít. Zjistíme, že je znehodnocené špatnou manipulací nebo nám slouží poze jeden den a pak vypoví službu. Jsme zklamaní, litujeme vydání financí za nekvalitní zboží a hledáme, jak se alespoň částečně odškodnit. V této chvíli přichází na řadu reklamace zboží, na kterou máme právní nárok a která by měla naší škodu napravit.

Reklamujeme zboží

1/ dobře se seznámíme s pokyny pro reklamaci. Standardní reklamace dle zákona nám má vyřídit opravu nebo výměnu zboží za nové po dobu 24 měsíců.

2/ k uplatnění reklamace je nutné předložit fakturu, paragon nebo záruční list od zboží, kde je zřejmé, kdy bylo zboží koupeno a od jakého obchodníka.

3/pokud zboží do reklamace posíláme poštou, musí věc dobře zabalit proti rozbití, popsat podrobně závadu a vložit toto s dalšími dokumenty do balíčku. Podací lístek si pak dobře uschováme.

4/podací lístek nám dosvědčí, kdy bylo zboží do reklamace odesláno a od kdy tedy běží 30 dnů na vyřízení reklamace

5/pokud podáváme reklamaci osobně v obchodě, kde byla věc zakoupena, necháme si vydat potvrzení o podané reklamaci

6/Při odesílání zboží do reklamace poštou se doporučuje balíček pojistit pro případ ztráty dopravcem nebo poškození zásilky. Pokud se tak stane, bude nám českou poštou vyplacena za balíček náhlada, na kterou byl balíček pojištěn.

7/do dokladů, které přikládáme k reklamaci, se vyplatí uvést číslo účtu, na který by se nám měli vrátit peníze za neopravitelné zboží a vyjádřit se, co bychom nejraději, zda zboží vyměnit nebo vrátit peníze. Prodejce nemusí toto akceptovat, ale většinou zákazníkovi vyhoví.

8/pak už nám nezbývá, než čekat do 30 dnů, kdy by nám mělo přijít vyjádření o vyřízení reklamace.

9/pokud nejsme z vyřízením reklamace spokojeni, je možné uplatňovat stížnost na příslušných úřadech jako například na ČOI

Venkovní žaluzie konkurují venkovním roletám

Posted in Dům a byt .

Sluneční paprsky jsou v horkém létě stále ostřejší a vedro uvnitř budovy nás dokáže pořádně potrápit. Jak se neupéci ve vlastním bytě a neutopit se ve vlastním potu, to už mnoho lidí i v panelácích vyřešilo opravdovou klimatizací, skládající se z vnitřní a venkovní jednotky. Dle zkušeností se zdá, že jde o nejlepší a nejúčinnější odstranění dusna z přehřátých místností a odborníci radí do ní neváhat investovat.

Ovšem to není všechno. Pokud se skutečně chceme letnímu horku ubránit, musíme největší pozornost věnovat oknům. Protože pokud je pomineme, budeme mít při použití klimatizace nadměrně vysoké náklady, neboť bude muset pracovat o hodně více, než když si klimatizovanou místnost vhodně, to znamená zvenku zastíníme.

Při rozhodování o venkovním zastínění máme dvě možnosti: zvolit můžeme rolety nebo žaluzie. Venkovní roleta sice také dobře zastíní slunce, ale co se týče větrání, v tom jí úspěšně konkuruje venkovní žaluzie. I při otevřeném okně si totiž její lamely můžeme naklopit tak, aby co nejúčinněji odrážely prudké sluneční paprsky a přitom můžeme i při jejím zatažení v horku účinně větrat a zachovat si v místnosti světlo. To u venkovní rolety možné není, neboť nám chybí průhled ven (kromě luxusních a velmi drahých screenových rolet) a kvůli tomu tedy musíme mít ještě žaluzie vnitřní, které však chrání proti horku jen minimálně.

I když oba druhy zastínění jsou kvalitní a plní svoji funkci, žaluziemi velmi ušetříme. Klimatizaci totiž můžeme pustit až při tropických vedrech, protože venkovní žaluzie vás při správném použití dostatečně ochrání i při dosti vysokých teplotách. Při použití klimatizace, kdy musí být samozřejmě okna zavřená, je výhoda žaluzií ještě více patrná. Snižují její výkon, protože je můžeme mít stále stažené a přitom poodklopené pro dobré světlo v místnosti.