Pochopení základních úrovní produktu je důležité zejména pro to, abychom ho efektivně nabízeli cílovým zákazníkům, kteří si jej budou nakupovat, abychom vytvořili efektivní marketingovou kampaň, nebo abychom vymysleli další nové a nové inovace tohoto produktu. Produktem může být vlastně cokoliv, jedná se o hmotné statky, ale také o služby, které jsou statky nehmotnými. Může se jednat o zážitky, události, osoby, místa, vlastnosti, myšlenky či informace. Zpravidla bývá nakupován právě kvůli jeho základní funkci. Při rozhodování však na zákazníka působí celá řada dalších aspektů, kterými může být značka, barva, design, provedení či záruka. Na základě klasického pojetí lze rozlišovat tři úrovně produktu –

·         Základní produkt – jedná se o skutečný účel koupě.
·         Vlastní produkt – představuje všechny součástky tohoto produktu, jako jsou úroveň kvality, funkce, design, značka, balení a mnoho dalšího.
·         Rozšířený produkt – tvoří jej různé doplňkové služby a přínosy pro konečné spotřebitele.

Abychom však toto členění pochopili opravdu detailně, lze vymezit pět různých úrovní produktu na základě toho, jakou hodnotu zákazníkovi přináší –
·         Jádro produktu – jedná se o klíčový přínos, který si zákazník ve skutečnosti kupuje (například host v hotelu si ve skutečnosti kupuje spánek).

·         Základní produkt – jedná se o již skutečný produkt (znamená to, že hotelový pokoj zahrnuje základní vybavení, jakým je například postel či koupelna).
·         Očekávaný produkt – kupující od nákupu něco očekává (například hotelový host očekává čistotu, voňavou postel, fungující elektriku, vyprané ručníky…).
·         Rozšířený produkt – jedná se o přínosy, které jsou zákazníkovi poskytovány nad jeho očekávání (například součástí hotelového pokoje může být láhev sektu, výhled na moře…).
·         Potenciální produkt – jedná se o všechna možná rozšíření, které produkt může mít

Je opravdu skvělé, že se konečně začínáme zabývat nadbytečnými obaly a jejich ekologickým zpracováním. Podnikatelům však nastávají krušné časy, neboť evropská legislativa prozatím nestanovila žádný jednotný postup. Pokuty jsou často neúměrně vysoké.

POSÍLÁTE FIREMNÍ BALÍKY DO ZAHRANIČÍ? VŽDY SE NEJDŘÍVE SEZNAMTE SE ZÁKONY DANÉ ZEMĚ.
Uvedu několik příkladů. Někde mají zvláštní předpisy pro obaly – lahve a podobně, a odpady – výplně, krabice. Jinde jsou obaly i odpady sloučené.  Kupříkladu Slovensko má nulovou toleranci, což v praxi znamená, že pošlete-li tam firemní balík, musíte mít předem sjednáno, jak bude s krabicí i výplní naloženo, tedy zajistit její ekologické zpracování. V Polsku je naštěstí za obaly zodpovědný příjemce, zatímco v Německu závisí povinnost na cenové výši daného zboží doručeného za daný rok.  A Rakousko? Chytrá horákyně. Prozatím mají jen vyhláškou ARA stanovené co je a co není obal, kde nerecykluje a sbírá, ale zodpovědnost závisí na dohodě mezi dodavatelem a odběratelem. Dokonce někde je i možné, že zodpovědnost přebere i přepravní společnost, případně zajistí vrácení obalů. No upřímně řečeno, vozit krabice tam a zpět po Evropě mi připadá dost zvrácené. Takže dobrá rada asi neexistuje. Každopádně pokud posíláte kamkoliv, informujte se přímo u odběratele. Když daná země umožňuje provádět recyklaci odběratelem, vyžadujte po něm doklad. Posíláte častěji?

Hlídejte si množství. Nebo jako my sem tam odešlete něco malého třeba na Slovensko? Prozatím dávám zboží do hezkých krabiček, nazývám je luxusní a připisuji do faktury jako zvláštní položku za nulovou cenu a uvádím, že je součástí dárkového balení. Na nic lepšího jsem zatím nepřišla. Ach jo. Je poměrně složité vyhledávat jak to která země má a překlady vyhlášek, to je opravdu pro zkušené překladatele. Pokud si necháte text přeložit překladačem, možná se i zasmějete. Jisté je jedno, balení celého balíku do potravinářské folie je problematické téměř všude a některé přepravní společnosti takový balík ani nepřeberou.
TAKŽE PTEJTE SE, PTEJTE SE, PTEJTE SE. PŘÍMO ODBĚRATELE. POKUTA MŮŽE DOSÁHNOU I 1000000 KORUN.

Marketingová komunikace je nedílnou součástí marketingového mixu podniku. Již při plánování výroby určitého produktu či nabízení určité služby je potřeba myslet právě i na propagaci. Marketingová komunikace nám totiž pomáhá hledat cesty, jak bude tento produkt či služba představena zákazníkům.

Základním cílem je zákazníky –

·         informovat – snažíme se jim tedy představit určitou novinku na trhu.
·         připomínat – připomínat jim tedy dostupnost daného produktu či služby.
·         přesvědčovat – snaží se je přesvědčit ke koupi, tedy přesvědčit je o tom, že daný produkt či služby jsou vhodné právě pro ně.

Nástroje marketingového komunikačního mixu

1.      Reklama –tento nástroj je velice specifický a oblíbený. Mnohdy jej však mohou využívat právě pouze velké firmy, protože se jedná o způsob poněkud nákladný. Nevýhodou je, že lidé reklamu považují spíše za nedůvěryhodnou. Naopak takovou reklamu v televizi považují spíše za otravnou. Reklamu rozdělujeme dle podoby na online (televizní spoty, rozhlas, rádio, tisk) a offline (tištěná reklama, reklama v kinech, internetová reklama…).
2.      Podpora prodeje –jedná se o aktivity podniku, které se snaží posílit prodej. Tento způsob není zacílený na dlouhodobost, jedná se spíše o krátkodobý stimul prodeje. Cílem je zvýšit prodej o několik mnohdy až desítek procent. Jedná se především o různé soutěže, akce, kupony, věrnostní programy, bonusy a mnoho dalšího. Jedná se o velice výborný způsob, na který mnoho zákazníků opravdu slyší. Zvláště tedy Češi. Bohužel jej ale nepovažujeme za nástroj, kterým by se zvyšovala loajalita zákazníků.
3.      Public relations –česky řečeno, budování vztahů s veřejností. Podnik si pomocí tohoto nástroje buduje dobrou image, neboli své dobré jméno. Velmi podstatná je ale informace, že PR se nesnaží zákazníkům prodat ani zboží ani službu, poskytuje pouze podstatné a důležité informace veřejnosti o svých záměrech a činech. Jako PR považujeme např. různé výroční a tiskové zprávy, brožurky, dny otevřených dveří, veřejné akce, večírky, sponzoring a mnoho dalšího.
4.      Osobní prodej –jedná se především o osobní nabízení produktu buďto dalším firmám nebo konečným spotřebitelům. Podnik tak pro tento účel musí mít obchodníka, který bude tuto činnost vykonávat. Relativně velká nákladovost je považována za nevýhodu tohoto nástroje, naopak co lze považovat za pozitivum je zpětná vazba, kterou obchodník při jednání se zákazníkem získává.
5.      Přímý marketing –neznamená osobní kontakt, ale komunikaci adresovanou přímo zákazníkovi. Může se jednat o e-maily, SMS, online chat, telemarketing, katalogy adresované na jméno, teleshopping a mnoho dalšího.
6.      V současné době do nástrojů můžeme řadit rovněž online marketing, který se stává stále populárnějším díky tak oblíbeným sociálním sítím. Jako poslední zde můžeme zařadit rovněž sponzoring, který ale považujeme jako jednu z možností PR.